Příběhy starého Izraele

Eduard Petiška nám v Příbězích starého Izraele předkládá ve čtrnácti kapitolách starozákonní židovský výklad dějin izraelského národa. Zachycuje ho od stvoření světa Jahvem (židovskou podobou Hospodina) přes vyvedení Izraelitů z Egypta a stavbu Jeruzalému až po babylonské zajetí Židů. Dočítáme se o první vraždě, kdy Kain ze závisti zabil vlastního bratra Ábela a za trest byl označen bílým rohem (tento trest se přenesl do lidových úsloví jako Kainovo znamení). Další kapitoly vypráví o potopě světa a známé Noemově arše, o stavbě Babylonské věže, pomocí které chtěli lidé vpadnout do nebe a následném popletení jazyků, o Abrahámovi, věrném služebníku Jahveho, Josefovi, kterého jeho bratři prodali do Egypta, osudu měst Sodomy a Gomory, vyvedení Izraelců z Egypta, siláku Samsonovi, jehož síla byla ukryta ve vlasech. Vypráví o králích Saulovi a Šalamounovi, proroku Jonášovi (utíkal před Jahvem), Jeremiášovi, který přišel pozdě na záchranu Jeruzaléma před Nabukadnesarovými vojsky a též o proroku Danielovi. Daniel prorokoval propuštění Izraelců z Babylonu.Mojžíši- zřejmě nejdůležitější postava knihy. Byl to totiž právě Mojžíš, který na žádost Jahveho vyvedl Izraelity z Egypta. Jahve předtím na Egypt seslal deset ran (hejna havěti a jiné pohromy), než Izraelce faraon propustil. Mojžíš dostal od Jahveho pod horou Sinaj známé desatero přikázání. Do země zaslíbené však sám již nedošel. Izraelité se cestou chtěli několikrát vrátit zpět do Egypta, což Jahveho rozzlobilo a nechal je za trest hledat zemi zaslíbenou dlouhých čtyřicet let. Kniha končí návratem Izraelců z babylonského zajetí zpět do své země.