Pandořina skříňka

Hendersonův duplikátor. Atrachtasova Jeskyně návratů. Navštivte místo, kde se nemožné stává skutečností! Setkejte se se svými drahými zesnulými! Byli drazí! Jednotná taxa – dvacet tisíc dolarů. Za patnáct minut. Tohle by Ole Henderson nikdy nedovolil. Byl vždycky utopista. Představa, že by i „posmrtný život“ měl existovat jen pro příbuzné bohatých, by jím hluboce otřásla. I když zbytečně. Tohle chudí bohatým vlastně nikdy nezáviděli. Slýchával jsem často o drastických scénách v té jeskyni. Rozloučit se po patnácti minutách navždy se znovu nalezeným člověkem, kterého miluji – ne, to přece není možné! Kdo mohl, rád zaplatil nových dvacet tisíc za další čtvrthodinku. A znovu. A ještě jednou. A ještě. Několik finančníků se v jeskyni zcela zruinovalo, jistý holandský uhlobaron po dvanáctihodinovém loučení se svou dávno mrtvou manželkou spáchal sebevraždu.