Na Chlumku

Povídka od Aloise Jiráska Na Chlumku vypráví o době kdy umřel Přemysl Otakar II a na jeho místo nastoupil jeho sedmiletý syn Václav. Na malém kopci Chlumku se rozkládal jeden z nejmohutnějších hradů Chlumek, který měl dvě zdi a uprostřed mohutnou věž. Jednoho dne se od utíkajícího lidu dozvěděli, že Braniboři vypalují obydlí, kláštery i hrady a nešetří ani žen a dětí. Na Chlumku dlouho neváhali a za chvíli již vladyka Zdislav se svou armádou odjížděl do boje proti Braniborům. Neuplynuly ani dva dny a malému Janovi se začalo po Otci stýskat. Když ho jeho děda, starý vladyka chlumecký, uklidňoval, proběhlo kolem Chlumku několik dalších uprchlíků, kteří jim řekli, že tímto směrem míří početná skupina Braniborů. Na Chlumku se okamžitě opevnili. V noci již viděli všude kolem jen vypálené domy a kolem poledne Braniboři zahájili útok na Chlumek, kteří chlumečtí, i přes velké oslabení, odvrátili. Druhý útok začal na večer, kdy se Braniborům podařilo udržet se u brány, přes noc tam nosili nedohořelé kusy stavenišť a dělali si pomocí nich cestu přes vodní příkop. Ale chlumečtí se jen nebránili - v noci se podařilo nepozorovaně uniknout jednomu klukovi z pevnosti, byl to Janův kamarád Vít. Dalšího dne prolomili Braniboři nejprve jednu zeď a poté i druhou a bezmocní chlumečtí se všichni schovali do věže a shodili jedinou cestu, kterou se tam šlo dostat. Po několika marných pokusech se Braniboři rozhodli nepřítele vyčoudit. Naštěstí to dlouho netrvalo a Vít přivedl pomoc, která hravě Branibory rozehnala. Další den se vrátil z boje také Zdislav s dobrou zprávou, že bitvu vyhráli a Braniboři musejí do dvou dnů opustit Čechy.