Lhostejnost mezi námi

Jana Faita znají naši čtenáři jako autora četných, vždycky do černého mířících fejetonů a črt otiskovaných v Rudém právu i v jiných listech. Vyšly již dvakrát knižně, ve sbírce „Škoda rány, která chybí", kterou vydal autor spolu s J. Petráněm a J. Řeřichou, a v samostatné knížce fejetonů, nazvané „Ať to klape". Ve všech těchto drobných prózách autor tepal kdejaké přežitky starého řádu, psal jakýsi živočichopis lenochodů, měkkýšů, plazů, hlodavců i dravců, přežívajících exemplářů světa, který je na odchodu.Na zánik starého světa však nelze čekat s rukama v klíně. Proto přichází nyní autor s touto sbírkou publicistických próz a črt na obdobná témata. Vydává v ní svědectví o tom, že je to nejčastěji lidská lhostejnost, někdy až trestuhodná, která umožňuje bývalým kulakům, fabrikantům, velkoobchodníkům a nepřátelským agentům, aby poškozovali naši společnost, naše společné dílo a svými názory otravovali naši mladou generaci.Hospodaříme na svém a pro sebe, a je proto naší povinností zbavovat se všech nezdravých zjevů. Tady není na místě lhostejnost, nepomůže tu žádné lakování ani zamlčování. Co je špatné, je třeba otevřeně pranýřovat tak, jak to činí autor v této knížce, která přináší malou galerii portrétů aktivních škůdců i pasivních, mimovolných, ale přece jen spoluvinných napomahačů.