Bráchové

Byl v tom i kus poctivé práce bratří Holíkových, Jaroslava a Jiřího, když Československo opět po třiadvaceti letech, v roce 1972, vybojovalo titul mistrů světa v ledním hokeji a v několika následujících sezónách ještě dvakrát dokázalo být nejlepší. Lidé je na ledě okamžitě poznali, ale navzájem je zaměňovali, snad proto, že byli oba rychlí, chytří, hráli výtečný hokej. Jaroslav Holík hrál ligu devatenáct let, Jiří Holík patnáct. Jako člen reprezentačního družstva sehrál Byli výraznými osobnostmi československého hokeje šedesátých a sedmdesátých let. Jaroslav 143 mezistátních utkání a vstřelil 57 branek, zúčastnil se sedmi mistrovství světa a jedenkrát startoval na zimních olympijských hrách. Jiří Holík reprezentoval v 319 mezistátních utkáních a vstřelil 132 branky, zúčastnil se dvanácti mistrovství světa a čtyř zimních olympijských her. O tomto období vrcholového sportu však autor knížky nechtěl psát, i když samozřejmě vypravuje i o něm. Šlo mu o to, vzpomenout zázemí, na nějž se v době úspěchů zapomíná. A tak se vrací na začátek té cesty na stupně nejvyšší, vstupuje do dětství a mládí obou bratrů, prožívá jejich všední dny i neděle, sportovní i hokejové začátky. A raduje se z prvních výher, z nichž nejcennější jsou ty, v nichž člověk dokáže překonat sám sebe či splní dané slovo.