Blanický rytíř Jaroslav Kozel : životopis mladého katolíka umučeného v Dachau

Jako šesté dítě chudých rodičů neměl Jaroslav možnost studovat, ačkoli se vyznačoval nadprůměrným nadáním. Byl rád, že ho po dokončení měšťanské školy ve Vlašimi přijali jako učedníka v obchodě Lidového družstva. První rok byl pro něho velmi těžký. Denně šlapal pěšky 10 kilometrů z Pravonína do Vlašimi, cely den v namáhavé práci a večer zpět domů, déšť nedéšť, sníh nesníh. Správce Družstva poznal Jarkovy schopnosti; proto ho převedl do účtárny jako asistenta pokladníka. Dva z jeho kolegů byli praktikující katolíci. Na jejich příkladu viděl, že je možné žít dobrým křesťanským životem i při obyčejném zaměstnání. Jejich jednání mu ukázalo blahodárný účinek víry, což v něm vzbudilo touhu po lepším životě. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 nastaly v Čechách dny hrůzy a vraždění nevinných lidí. Hitler se pomstil vraždou více než tisíce Čechů, vypálením vesnic Lidice a Ležáky a popravou jejich obyvatel. Na udání jedné kolegyně byl Jarka zatčen gestapem 6. června 1942 a odvezen do „vyšetřovací vazby“ v nedalekém Linzi. Zde, v moderní budově policejního presidia, strávil téměř dva měsíce mezi výslechy na gestapu. První sobotu v srpnu byl Jarka s houfem jiných vězňů transportován do pověstného tábora smrti Mauthausen. Za několik informací o jeho životě v koncentračním lágru vděčíme Míťovi Čerenskému, který to peklo díky své fyzické zdatnosti přežil. Míťa sdílel s Jarkou karanténu, pracovní oddíl i „ubytování“. Jejich pracovní komando mělo stav 1200 mužů a otročili v kamenolomu. Při práci neexistovala minuta oddechu, aby si mohl člověk narovnat záda. Nesměli mluvit mezi sebou nebo se ohlédnout. V poledne oběd: litr vařené vody, v níž plavala sem tam tráva; esesmani tomu říkali „špenát“. Pracovalo se až do večera. Následkem bídné stravy, namáhavé práce a tělesných útrap Jarka slábl den po dni, i přes duševní houževnatost. Proto byl zařazen do transportu „na dovolenou“, což byl další způsob likvidace. A tak v neděli ráno 8. listopadu 1942 projel branou mauthausenského lágru transport živých kostlivců. Mezi nimi byl Jaroslav Kozel – č. 12045. Pozdě večer dojeli do Dachau.